Jaký pes je pro hlídání nej?
Povaha je to, co je na kavkazákovi považováno za nejcennější. Je to silný, impozantní pes, bez známek hysterie a vždy s výraznou obrannou reakcí. Od přírody je ostrý a nedůvěřivý k cizím lidem. Jeho ostrost se nesmí nikdy dostat mimo kontrolu svého pána. Přesto většina jedinců tohoto plemene bývá tolerantní až kamarádská i k lidem, kteří k jejich rodině pravidelně docházejí na přátelské návštěvy. Pokud si děti hrají příliš divoce s jinými (cizími) dětmi, může se stát, že je bude chtít chránit. Majitel kavkazského ovčáka tedy rozhodně musí být zodpovědný a rozumný člověk, připraven pochopit “životní styl kavkazáků”.
Jedná se o skromného až uzavřeného psa, naprosto samostatného a sebejistého. Přímo by se dalo říci, že je doslova sebevědomí samo. Nesnese nespravedlnost. Je nezávislý a spoléhá jen sám na sebe. Má bleskurychlé reakce a vlastní uvažování. Psi se špatnou socializací se nezřídka v cizím prostředí necítí dobře a chovají se nejistě nebo naopak ostře.
V každém případě to není pes do rukou lidí, kteří se chtějí předvádět či jsou bez morálky. Každopádně majitel kavkazského ovčáka si musí být jist sám sebou, a to jak fyzicky, tak duševně. Kavkazák potřebuje majitele, který bude respektovat jeho a on zase na oplátku svého pána. Toto tajuplné plemeno může vlastnit pouze člověk, který chápe jeho tak trochu umíněnou, přírodní a hrdou povahu.
Vůči rodině je velmi citlivý a pozorný (pokud přístup rodiny k němu je správný). Svou rodinu má moc rád, ale potřebuje důslednou, avšak i láskyplnou výchovu, s jasně danými pravidly a správně rozdělenou hierarchii “podřízenosti a nadřízenosti” v rodině. Musí se také naučit respektovat rozhodnutí a požadavky lidských členů “smečky”. Právě respekt psa ke všem členům rodiny občas bývá u dominantnějších jedinců problémem.
Toto plemeno nepotřebuje dlouhé procházky a může si jej pořídit člověk poměrně zaměstnaný, který potřebuje psa, jenž bude hlídat majetek a rodinu v jeho přítomnosti i nepřítomnosti, aniž by potřeboval výcvik v obraně. Jeho socializace a výchova však nesmí být v žádném případě zanedbána. Ze štěňat, kterým se tohoto v dostatečné míře nedostalo, vyrostou psi nepřiměřeně reagující na okolí. Mohou být buď velmi lekaví nebo naopak agresivní, v nejhorším případě obojí! Je nevyhnutelné, aby štěně získalo spoustu dobrých zkušeností jak s cizími lidmi, tak se psy.
Štěňata jsou většinou ke všemu cizímu a v každém neznámém prostředí nedůvěřivá. I když jsou některé povahové vlastnosti psa dědičného založení, výchovou lze mnohé formovat do “správného směru”, neboť stejně jako každé štěně je i malý kavkazák vnímavý a do určité míry tvárný. Štěně bezpodmínečně musí pochopit co je správné a co nikoliv, a je ho nutné důsledně, a tedy bez velkých kompromisů vychovávat.
Kavkazák pro plnohodnotný život s rodinou potřebuje jasně stanovená pravidla. Určete předem co smí a nesmí, ale také na tato pravidla nezapomínejte. Tímto upevníte harmonii ve vztazích psa s rodinou a předejdete možným problémům v soužití. Vztah psa k celé své rodině musí být založen na vzájemné důvěře. Na jedné straně by se dalo konstatovat, že kavkazský ovčák se nechá vychovat jen natolik, kolik sám uzná za vhodné, ale na straně druhé, ač působí nepřítomně, sleduje každý pohyb a gesto svého pána a čeká na pokyn, aby jej mohl následovat.
První “vzdory” přicházejí většinou již u mladého psa, dalo by se říci ještě u štěněte, asi ve věku pěti měsíců. U velmi dominantních jedinců je “protest, vzdorovitost a zkouška odvahy jeho pána” běžná již ve třech měsících věku psa. Přesto je takřka paradoxním pravidlem, že čím je malé štěně zdrženlivější, tím lepší z něj bude hlídač.
Jedná se o skromného až uzavřeného psa, naprosto samostatného a sebejistého. Přímo by se dalo říci, že je doslova sebevědomí samo. Nesnese nespravedlnost. Je nezávislý a spoléhá jen sám na sebe. Má bleskurychlé reakce a vlastní uvažování. Psi se špatnou socializací se nezřídka v cizím prostředí necítí dobře a chovají se nejistě nebo naopak ostře.
V každém případě to není pes do rukou lidí, kteří se chtějí předvádět či jsou bez morálky. Každopádně majitel kavkazského ovčáka si musí být jist sám sebou, a to jak fyzicky, tak duševně. Kavkazák potřebuje majitele, který bude respektovat jeho a on zase na oplátku svého pána. Toto tajuplné plemeno může vlastnit pouze člověk, který chápe jeho tak trochu umíněnou, přírodní a hrdou povahu.
Vůči rodině je velmi citlivý a pozorný (pokud přístup rodiny k němu je správný). Svou rodinu má moc rád, ale potřebuje důslednou, avšak i láskyplnou výchovu, s jasně danými pravidly a správně rozdělenou hierarchii “podřízenosti a nadřízenosti” v rodině. Musí se také naučit respektovat rozhodnutí a požadavky lidských členů “smečky”. Právě respekt psa ke všem členům rodiny občas bývá u dominantnějších jedinců problémem.
Toto plemeno nepotřebuje dlouhé procházky a může si jej pořídit člověk poměrně zaměstnaný, který potřebuje psa, jenž bude hlídat majetek a rodinu v jeho přítomnosti i nepřítomnosti, aniž by potřeboval výcvik v obraně. Jeho socializace a výchova však nesmí být v žádném případě zanedbána. Ze štěňat, kterým se tohoto v dostatečné míře nedostalo, vyrostou psi nepřiměřeně reagující na okolí. Mohou být buď velmi lekaví nebo naopak agresivní, v nejhorším případě obojí! Je nevyhnutelné, aby štěně získalo spoustu dobrých zkušeností jak s cizími lidmi, tak se psy.
Štěňata jsou většinou ke všemu cizímu a v každém neznámém prostředí nedůvěřivá. I když jsou některé povahové vlastnosti psa dědičného založení, výchovou lze mnohé formovat do “správného směru”, neboť stejně jako každé štěně je i malý kavkazák vnímavý a do určité míry tvárný. Štěně bezpodmínečně musí pochopit co je správné a co nikoliv, a je ho nutné důsledně, a tedy bez velkých kompromisů vychovávat.
Kavkazák pro plnohodnotný život s rodinou potřebuje jasně stanovená pravidla. Určete předem co smí a nesmí, ale také na tato pravidla nezapomínejte. Tímto upevníte harmonii ve vztazích psa s rodinou a předejdete možným problémům v soužití. Vztah psa k celé své rodině musí být založen na vzájemné důvěře. Na jedné straně by se dalo konstatovat, že kavkazský ovčák se nechá vychovat jen natolik, kolik sám uzná za vhodné, ale na straně druhé, ač působí nepřítomně, sleduje každý pohyb a gesto svého pána a čeká na pokyn, aby jej mohl následovat.
První “vzdory” přicházejí většinou již u mladého psa, dalo by se říci ještě u štěněte, asi ve věku pěti měsíců. U velmi dominantních jedinců je “protest, vzdorovitost a zkouška odvahy jeho pána” běžná již ve třech měsících věku psa. Přesto je takřka paradoxním pravidlem, že čím je malé štěně zdrženlivější, tím lepší z něj bude hlídač.
